Život s vodou

Život u vody byl v minulosti zcela odlišný od toho dnešního. Zejména na malých vodních dílech, ještě před zavedením výpomocných motorů.

Kupříkladu na mlýnech se každý den vstávalo před pátou hodinou ranní, do šesté se zvládla i snídaně. Většinou chleba s cikórkovou kávou nebo svařené mléko. K samotě příslušelo vždy větší hospodářství, včetně několika krav a právě tam se začínalo. Když se vyšetřila chvilka, byl mezi prací čas na malou svačinku. Kousek chleba se slaninou, vajíčko či sýr. Základem oběda byla vydatná polévka. Maso či buchty byly pouze doplňkem. Na mlýně samozřejmě moučná strava převažovala, ale nebyla tu nouze o zelí ani ryby. Obojího konzumovali naši předkové mnohem více než my dnes. I ovoce - ať již sušené či čerstvé bylo vždy oblíbené.

Léto bylo ve znamení polních prací. Každá volná chvilka byla věnována generální údržbě celého strojního zařízení i vodního díla. Opravit jez, vyčistit náhon, vyspravit polámané česlice, palce ozubených kol či vyměnit ztrouchnivělé lopatky vodního kola. Nechat nakřesat mlýnský kámen. Hned po dožínkách se kolo mlýna rozběhlo naplno. Na malé vodě běžela přes den mlátička poháněná řemenem ze mlýnice.

Bylo-li vymláceno, pracoval mlýn od září do prosince nepřetržitě ve dne v noci. Někdy i přes vánoce. V období sucha se chystalo na období, až bude možné mlýn spustit. Když za všeobecného očekávání začal stav vody v potoce stoupat, znamenal konec zahálení a vše se přizpůsobilo dennímu rytmu a kolísání vody. Bylo vypozorováno, že i když přes den je vody málo. Se západem slunce, jako by někdo mávnul kouzelným proutkem, začalo jí přibývat a od půlnoci šly stroje naplno. Doba hojnosti končila okolo osmé či deváté hodiny ranní. Přes den se pak vyřizovali záležitosti obchodní a v noci se mlelo. Pomohl každý, kdo měl v domácnosti „ruce a nohy.“ V horských oblastech byla voda méně stálá než v nížinách, přesto se s její silou dalo počítat okolo 170 dní v roce.

Na Štěpána se střídali krajánci, kteří se vydali zase na cestu k dalšímu mlýnu. Krátké období zimního klidu netrvalo dlouho. Příslušela-li k mlýnu i živnost pilařská bylo práce nad hlavu. Vodní kolo pily namrzalo a tak led museli pilaři ve dne i v noci osekávat, aby se jeho váhou kolo nerozlomilo. Lesní cesty byly stále ještě zamrzlé a klády se po nich dobře přepravovaly. Naopak oteplení přes den napájelo řečiště dostatečným množstvím vody na pohon, ale práci komplikovalo odstraňování ledových ker, které se nebezpečně hromadily na jezu. Když navečer přišel ještě trochu mráz a vody ubylo, stále ještě stačila na pohon stoupy, která zpracovávala dubovou kůru (tříslem v ní obsazeném se činila kůže) nebo na opíchávání krup. Do zahájení jarních polních prací bylo potřeba nařezat a srovnat palivové dříví, aby během léta vyschlo. Pro jiné důležité práce by na to přes léto až do podzimu stejně nebyl čas.

Život to byl tvrdý. Na mlýnech i pilách býval přes zimu skoro stejný mráz jako venku a v prašném prostředí se topit nedalo. Lékařská péče byla nedostatečná. Namožená záda, revna ani respirační onemocnění na sebe nedalo dlouho čekat. Mnohdy osud zasazoval nemilosrdné rány ve formě povodní, požárů či těžkých úrazů. Na samotě vzdálené od rychlé pomoci museli být připraveni na všechno sami. Celkově byl však život mnohem poklidnější a méně hektický než ten náš. Vodní síla v minulosti byla určitou životní jistotou, která pomohla i v těžkých dobách. Při neúrodě či krupobití vykazovaly vodní živnosti jistý zisk, zatím co ostatní sedláci byli na dně. Staří páni otcové si toho byli dobře vědomi a proto věnovali vodě náležitou pozornost. I když jedno řemeslo právě nevynášelo, vždy se našlo něco, kde se dala vodní síla uplatnit.

Jeden příklad za všechny:
Když mlynáři Fajtovi shořel mlýn a pila jednuška by v konkurenci neobstála, dal se do strojní výroby dřevěných krabiček, které se používaly na přepravu sýrů. Malá spotřeba materiálu a trvalý odbyt způsobil, že prosperita na sebe nenechala dlouho čekat.

Dnes až moc snadno dokážeme cvaknou vypínačem. Jeden... dva... pět či třicet kilowattů se poslušně opřou do práce, aniž by jsme uvažovali kde se berou. Až když za bouřky nebo ve vichřici zhasnou světla, televizory a počítače, oněmí rádia, utichnou ledničky a vychladnou plynové kotle, uvědomíme si jak jsme bez elektřiny bezmocní.

Dnes zapomenutá samota u potoka byla nejen potravinově nezávislá, navíc ještě vymlátila obilí, pomlela mouku, pořezala dřevo celé vesnici a někdy i rozsvítila světlo v místní hospodě. To vše s vodním kolem o výkonu necelých tří kilowattů. Na Valašsku se dokonce až do znárodnění uživila spousta drobných pil či mlýnů stojících v těsné blízkosti velkých a moderních závodů. Přitom jejich hnací výkon sotva kdy přesáhl 2 koňské síly. Ačkoliv na všech stranách mluvíme o úsporách a účinnosti, podívejte kolik za dnešek natočí Váš elektroměr... ...a nikde to není vidět.