Ekologičnost vodní energie
Vodní energie je ve své podstatě přetransformovanou energií sluneční .
Tahle teorie dostane vážné trhliny, uvědomíte-li si, jak rozsáhlé jsou dílčí ekologické katastrofy v záplavových územích nově budovaných přehrad. Nejenže dochází ke změně místního klimatu, vzniká nebezpečí při možném zemětřesení, mění se kvalita i teplota vypouštěné vody. Navíc přehradní hráz přerušuje migrační cestu vodním živočichům tím, že tok dělí na dva samostatné úseky. Ve srovní s tím vším naopak zůstane uchráněn les, který by padnul pod sirnými emisemi tepelných elektráren, kdyby se přehrada nezbudovala. Jaký je poměr obou těchto veličin záleží případ od případu. Lze se zachovat citlivě i barbarsky, vždy záleží na lidech.
Chceme-li hovořit o ekologii a vodní energii, právě zde nejvíce záleží na našem přístupu ke krajině. I zde platí, že velikášství a megalománie věci škodí.
Nejzákeřnější na tom je (jako většinou u všeho) to, co není vidět a zůstává skryto pod hladinou. Většina našich velkých přehrad byla budována v době totalitního opojení pod heslem „poručíme větru, dešti“. Ale příroda si poručit nedala, ať se nám to líbilo či nelíbilo, pokračovala ve své krajinotvorné činnosti. Tak se stalo, nač bylo kdysi odborníky upozorňováno, ale vrchností nedbáno. Například šumavské stráně se nám nenápadně, ale nezadržitelně, přesunují na dno Vltavské kaskády. Zatím je ticho po pěšině, ale vyčištění takto obrovských nádrží bude budoucí generace stát nezměrné množství práce a nafty (o tom, kam tisíce kubíků bahna vyvést, ani nemluvím). Pro představu stačí připomenout nedávné čištění podstatně menší přehrady Bystřička. Srovnáte-li sotva rozeznatelný bagr na dně s mohutnou přehradní hrází za ním, pochopíte, že to není práce na týden. To vše je nutné „z výhodnosti“ velkých energetických zdrojů odečíst. Ne, že by se nádrže malých MVE nezabahňovaly, ale jedná se o místní záležitosti. Vytěžená surovina je použitelná a rozptýlitelná v nejbližším okolí, takže vzdálenosti a náklady na přepravu jsou podstatně nižší.
Naše republika leží ve středu Evropy na rozvodí tří moří. Je svým hydropotenciálem soustředěná hlavně do malých říček a potoků. Tím je přímo předurčená pro jejich využití malými vodními elektrárnami.
Malá vodní díla rozhodně k naší krajině patří. Stovky let ji dotvářela i zpestřovala. Jejich spádové nároky, které se pohybují v průměru okolo 4 metrů, ani rozloha záplavového území nepůsobí tak devastačně, jako velká díla. Spíš naopak. Už proto, že jich většina pracovala derivačně, s vlastní akumulační nádrží a pro její napájení využívala jen část průtoku vodoteče na kterou byla napojena.
Jejich postupným zánikem se rozpadly i ekologické funkce a vazby. Těmto druhotným následkům nevěnujeme dnes dostatečnou pozornost. Když sem-tam zmizí z krajiny druh nějakého ptáka či žáby, skoro nikdo si toho nevšimne. Když podél prázdného náhonu uschnou olše, mávneme rukou a svedeme to na globální oteplení. Když ale vyschnou v širokém okolí studny nebo se přiženou povodně, nestačíme se divit, odkud se to vzalo. Vše se dá dělat dobře nebo špatně. Zatím se nám daří úspěšněji to druhé.
Když před několika sty lety začal Jakub Krčín z Jelčan realizovat plán na zvýšení prosperity Třeboňska, byl na začátku jen a pouze ekonomický aspekt. Tisíce poddaných mu za nezměrnou robotu spílalo čertů. Vždyť zničil jejich rodný kraj plný slatí a mokřadů. Kolik sporů bylo nutno vést s vrchností, aby tento tvrdohlavý muž prosadil svůj plán bezezbytků a v celé šíři tehdejšího globálního projektu? No vidíte a dnes je to jedno z nejromantičtějších a nejhezčích území u nás. Při procházce pod korunami staletých dubů na hrázích rybníků si vůbec neuvědomíte, že to všechno okolo vás je vlastně umělá krajina. I ryze ekonomický zásah může být v souladu s přírodou.
Upozornění:
Níže uvedené řádky jsou osobními názory a domněnkami autora. Nikdo vás nemůže nutit, abyste s nimi souhlasili.
Můj osobní názor je, že současná energetická koncepce není zvolená šťastně. Všeobecně dosávají zelenou gigantické energetické projekty. Elektrorozvodná síť je tvrdě centralizovaná, postavená na několika uzlových zdrojích s paprskovitým rozvětvením. Využití vzniklé sekundární tepelné energie je pak problematické. Což se zamyslet nad velkým počtem menších, rovnoměrně rozptýlených energetických zdrojů? Zkusit využití všech obnovitelných zdrojů, třeba nahradit většinu plynových kotlů kogeneračními jednotkami a teprve nakonec investovat do několika rozsáhlých, technicky dokonalých jaderných elektráren, které by síť výkonově zastřešovaly a dostabilizovaly?
Nemáme zdaleka tak velký hydropotenciál jako sousední Rakousko. Navíc z toho mála, co v naší republice máme, využíváme sotva zlomek
a to je velká ostuda. Jen se podívejte co jich u nás v minulosti bylo! Určitě by se neprodělalo, kdyby se část státních subvencí do velkých staveb přesunula na obnovu většiny zrušených vodních děl. Tak, aby jsme se v procentuélním využití Českého hydropotenciálu přiblížili úrovni běžné v západoevropských státech. Nejen, že už existují (když ne budovy, tak alespoň základní terénní úpravy). Jejich lokality jsou léty prověřené a hydrologické poměry známé. Okamžitý přínos sice nebude tak grandiózní, ale bude jistý a stálý.
Namítnete, že dnešní výkupní cena elektřiny není lukrativní pro obnovu a rozvoj drobných energetických zdrojů. Jistě. Právě zde by měl stát přijmout nějaké ozdravné opatření. Je dost divné, když jedna a tatáž kilowatthodina je po vykoupení z MVE o půl kilometru dál prodána majiteli rodinného domku za trojnásobek své výkupní ceny a živnostníkovi ještě dráž. Takhle si asi nikdo z nás podporu alternativních zdrojů energie nepředstavuje. Že malé vodní elektrárny i za těchto podmínek přežívají dokazuje, že ekonomicky výhodné jsou. Bohužel nám na jejich obnovu už nezbývá moc času. Sledujete měnící se počasí? Příroda začala mít těch našich kopanců právě dost. Někdy mám dokonce pocit, že už je "deset minut po dvanácté."