Čištění vody

Každé vodní dílo, které energeticky využívá určitou část toku, potřebuje pro svůj provoz vodu náležité kvality. To se týká zejména unášených nečistot. Aby byl vodní motor ochráněn, čistí se voda česlicemi a různými lapači . Kvalita filtrace je závislá na tom, s jak velkým předmětem se dokáže turbína bez poškození vypořádat. Největší nečistoty projdou vodními koly (Zuppingerovým, lopatníkem s přepadem, korečníkem na horní dopad ) a vrtulovými turbínami. Nejhustší česlice vyžadují turbíny s dýzami ( Peltonova , Turgo ).

U velkých strojů na přehradách jsou mezery mezi česlicemi limitovány zákonem na ochranu ryb. U malých vodních elektrárniček jsou česle (vzhledem k malým průtokovým průřezům turbín) mnohem hustší. Mezery mezi jednotlivými česlicemi jsou třeba jen 10 až 15 mm . To je také důvod proč drobné vodní dílo zachytí mnohem více nečistot než dílo velké. Malé elektrárny bývají také položeny výše na toku, v jeho nejčlenitějším úseku. Vzhledem k celkovému plošnému pokrytí říčních toků drobnými díly je i celkový čistící účinek efektivnější, než při jediné velké stavbě. Pokud se na vodním toku (vesměs lemovaného álejí stromů) nachází turbínová stanice, je podzimní listí zachyceno právě před ní. Tím se sníží riziko, že zůstane roztroušené v níže položeném řečišti a v létě při malých průtocích začne zahnívat. Jeho odstraněním se omezuje nebezpečí tvorby jedovatých hnilobných látek. Dnešní kontaminované a zregulované řeky mají oslabenou samočistící schopnost a tímto jim stávající MVE trošku odlehčí. Stejně tak je tomu u malých rybníků. V minulosti se voda filtrovala ještě před rybníkem, aby se zbytečně nezanášel a nemusel se pracně čistit a odbahňovat. Obyčejné česle však vyžadovaly každodenní obsluhu - tedy i přítomnost mlynáře či jiného člověka. Dnes by tento problém mohl v mnoha případech vyřešit tyrolský jez . Zdánlivě elegantní řešení má háček. Jez sice skutečně vyčistí vodu přiváděnou do rybníka, ale smetí z česlic pošle dál po vodě, takže je pouze částečnou záchranou.

Každý, kdo kdy obsluhoval malou vodní elektrárnu, mi potvrdí, co všechno lze denně na česlích vylovit. Plastovými lahvemi počínaje, přes útržky igelitových pytlů, přepálené žárovky, preservativy, balíky slámy, až po celkem zachovalou psí boudu, či plechový barel. To všechno by pokračovalo v plavbě krajinou nebo se při nejbližší příležitosti zaklínilo někde pod kořeny olší. O čištění řeky je však možné hovořit jen tehdy, když to haraburdí obsluhovatel MVE v souladu se zákonem o odpadech vyloví a nepošle dál po vodě s průpovídkou: "Když jsem to musel vyhrabovat já, vylov si to taky!", adresovanou svému kolegovi níž po vodě.