Lapače kamenů a písku
Úkolem těchto lapačů je zabránit souvislému zanášení náhonu, turbínové kašny či odpadního kanálu těžšími plavenými nečistotami. V praxi se jedná o prohlubeň ve dně náhonu.
Prohlubeň je zřízena přes celou šířku náhonu. Rozměr H je obyčejně v rozmezí od 30 do 40cm , rozměr D je od 40cm do 1 metru.
...se používá u derivačního vodního díla. Bývá hned za ochranným stavidlem na vstupu do náhonu. Jeho úkolem je zachytit větší kameny a oblázky, které by mohly zanášet náhon, popřípadě i zcela zablokovat průtok. Tato situace nastává při větších průtocích v hlavním toku po prudkých lijácích, kdy velká voda sebou valí i těžší předměty. Tento lapač není možno zcela odvodnit, pouze vodu do náhonu zastavit a pak jej vhodným nástrojem či ručně vybrat. U jezového vodního díla nebo u díla s velmi krátkým náhonem se nepoužívá.
...je stejné konstrukce, ale nachází se u strojovny vodního motoru těsně před jemnými česlicemi v místě, kde se náhon před strojovnou rozšiřuje (a rychlost proudění klesá) nebo v případě použití vodního kola na střední či spodní vodu bezprostředně před regulačním stavidlem, přepadem či kulisou. Jeho úkolem je zachytit jemný písek plavený po dně náhonu, který by zanášel turbínovoukašnu nebo vydíral regulační mechanismy vodního motoru. Může se úspěšně použít i před akumulační nádrží, kde při pečlivé údržbě také výrazně omezí zanášení a následné pracné čištění celé nádrže. Tento lapač se zanáší mnohem rychleji než lapač kamenů, proto bývá ve své boční stěně opatřen malým stavidlem nebo souvisí přímo s jalovým stavidlem, které dosahuje až k jeho dnu. Čistí se jednoduše otevřením tohoto stavidla. Nashromážděné nečistoty jsou proudem vody odplaveny do odpadního nebo jalového kanálu. Tento lapač se používá ve všech případech, s vyjímkou díla osazeného korečníkem na horní vodu, kterému písek nevadí.
Podmínkou pro správnou funkci lapačů je dodržení optimální rychlosti proudění vody v náhonu. Aby lapač fungoval, musí být rychlost vody nižší než 0,6 m/sec., na to je nutno pamatovat zejména u náhonů betonových, kde proudění na trase běžně dosahuje rychlostí vyšších. Naopak při nízké rychlosti v širokém náhonu se bude písek ukládat už v náhonu. Stejná podmínka platí i pro odpadní kanál, pokud do něj ústí jalové stavidlo. Proto je na lokalitách s větším nebezpečím pískového nánosu vhodné, vede-li výplach lapače samostatnou strouhou přímo do původního toku. U vodního díla s velmi dlouhým náhonem se doporučuje zřídit lapač písku před strojovnou natolik široký a hluboký , aby po zdvižení jalového stavidla přes něj odtékala všechna voda proudící k turbíně, aniž by pokračovala na vodní motor. Někdy to podpoří zvýšený práh u česlí. V případě kratší odstávky (např. na odblokování rozváděcích lopatek turbíny zaseknutých větvičkou) lze dosucha vypustit kašnu, aniž by bylo potřeba na jezu uzavřít ochranné stavidlo. Pro stanovení vhodného odtokového průřezu můžete (alespoň pro předběžnou úvahu vycházet z výpočtu pro měření průtoku v korytě.
Existují i jiné druhy lapačů než právě popsané (např. lapače vírové). Ty však vzhledem ke své složitosti mají význam při odběru vody pro technologické nebo vodárenské účely ve větších podnicích, nikoli u MVE.