Pár slov obecně
Energie vody byla jednou z prvních (po zvířecí), kterou dokázal v minulosti člověk použít a úspěšně přeměnit na mechanickou práci. Provází ho dějinami už mnoho století.
České země v minulosti patřily vždy k evropské průmyslové špičce, a dík specifickým hydrologickým poměrům, byl vodní pohon o malých výkonech v Čechách a na Moravě velmi rozšířen, jak o tom svědčí
statistické záznamy. Největší podíl na tom měla vodní díla s výkonem od 2 do 30kW instalovaného výkonu a právě tímto výkonovým rozsahem se budou tyto stránky nejvíce zabývají.
Dřívější styl života se od našeho současného velmi lišil. Tak, jak se měnila společnost, hospodářské poměry a řemesla, tak také přibývalo provozoven, kde bylo možno vodní energii využít:
...a mnoho dalších.
Někdy jeden vodní motor poháněl víc živností dohromady.
Ze začátku až do zřízení celostátní třífázové elektrické sítě se používala vodní energie téměř výhradně pro přímé mechanické pohony strojů a zařízení. Od těch nejprimitivnějších, mezi které můžeme zařadit středověkou tažírnu drátu, vrtárnu na pumpy, stoupu nebo hamr, až po velmi komplikované transmisní rozvody
válcových mlýnů a průmyslových závodů. V místech, kde nebyl výkon vodního motoru dostatečný nebo pro zabezpečení provozu i v suchých obdobích roku byly vodní motory kombinovány s jinými zdroji hnací síly - s parními stroji, stabilními spalovacími motory nebo teplovzdušnými motory. S vynálezem dynama a později i generátoru na vícefázový střídavý proud se situace změnila. Zpočátku byla elektrická energie používána jen jako doplněk pro osvětlení provozoven, později, s výstavbou rozsáhlejších sítí se stala dominantní hnací silou průmyslu. To znamenalo výrazný ústup od přímých transmisních pohonů. Vodní energie se začala používat téměř výlučně k výrobě elektrické energie (velká vodní díla) a tento trend stále trvá.
Bohužel neuváženými kroky a krátkozrakými činy došlo v padesátých letech minulého století k převzetí mnoha drobných provozoven do národní správy a následně k likvidaci turbínových stanic. Pod záminkou, že se jedná o přežitky kapitalismu kterých nebude v plánovaném a elektrifikovaném hospodářství zapotřebí, byla vodní díla uváděna do tzv. neškodného stavu. Což v praxi znamenalo rozbíjení a šrotování turbín, v lepším případě pouze jejich oběžných kol. Ve svém okolí jich napočítáte desítky. Ty, které přežily nebo byly s velkými náklady a prací svých majitelů opět uvedeny do provozu jako malé vodní elektrárny pracují do veřejné sítě.
To však není jediný způsob jak lze dnes vodní energii využít. I nepatrná síla vám může účelně sloužit, nejste-li v dosahu elektrorozvodné sítě. Drobné přenosné elektrárničky pro chaty a chalupy vám zajistí přiměřené osvětlení a provoz televizních přijímačů. Kapesní nabíjecí stanice s jednowattovou vrtulovou turbínkou skvěle poslouží pro nabíjení akumulátorů mobilních telefonů, videokamer, přenosných počítačů a ostatních elektrických pomocníků bez kterých se neobejdou cestovatelé a turisté. Zahrádkářům by mohla účelně využitá vodní síla necelých sto wattů pohánět závlahová zařízení, sušičku bylin, přisvětlovat slepicím nebo chránit sklep před promrznutím či plašit krtka a hraboše. Chalupář může čerpat vodu do okrasného jezírka, pohánět ventilátor na vysoušení prostoru pod podlahami nebo otáčet seletem na grilu, atd... aplikací je nepřeberně.