Pokud jste nalezli tuto stránku při fulltextovém
vyhledávání, tímto odkazem se dostanete na
hlavní rozcestí a stránky tématicky související.

Pila


původně vodní pila na Šmelcovně v Boskovicích

...budiž v tomto případě chápána jako provozovna, na zpracování pokáceného dřeva (kulatiny) na řezivo (trámy, desky aj.), nikoliv jako pouhý stroj či nástroj. V minulosti bývala nazývána také pilný mlýn.

Historie vodních pil je velmi dlouhá. První zmínky se objevují již ve 4. století (na řece Ruře a také na pohon z městských vodovodů v Římě). U nás se jejich historie datuje od středověku, kdy si rozvoj měst vynutil potřebu rychlým a přesným způsobem získávat vhodné polotovary pro budované stavby. Pily obsluhovali pilaři.

Provozy byly vybaveny různými stroji, které můžeme zařadit do některé z následujících kategorií:

pila ležačka řeže pro potřeby vesnice ještě dnes

Nejstarší provozy byly vybaveny většinou pouze jediným strojem a to výhradně pilou rámovou jednolistou - nazývanou zkráceně jednuška, na které se provádělo podélné rozřezání vlastního kmenu, ta byla postupem doby doplněna ještě o pilu kotoučovou (cirkulárku) s dlouhým pojízdným stolem, na které se provádělo omítání řeziva (sámování), tedy kolmé ořezání hrany desky. Inovace v průběhu doby spočívaly v doplnění dalších pilových listů do rámu, systém se však nezměnil. Oba typy těchto strojů mohly být poháněny transmisí - mechanickým pohonem od vodního motoru. Z toho důvodu byly pily stavěny většinou v blízkosti vodních mlýnů. V této podobě se malé provozy udržely velmi dlouho a to i tehdy, když byl vodní pohon nahrazen elektromotorem. Větší dílny měly samozřejmě vícelistých rámových pil víc, příslušel k nim prostor na sušení řeziva a k některým bývala přistavěna i truhlárna. Postupem doby se v moderních provozech začala používat i kmenová pásová pila, která se v současné době (pro svou univerzálnost, tichý chod a čistý řez) prosadila i v malých nově zřízených nebo rekonstruovaných provozech a vytlačila staré a opotřebené rámové katry.

Drobné provozovny byly rozšířeny zejména v horských oblastech. Dřevo se k nim dopravovalo z úbočí kopců dřevěnými skluzy, koňským potahem nebo na vozech. Byl-li lesní porost v nejbližším okolí vytěžen, často se pro dopravu dřeva zřizoval plavební kanál, který v příhodných úsecích využíval přímo říčku nebo i náhon k vodnímu dílu. Plavené klády se v rybníku před vlastní pilou třídily. Voda tak byla v těchto případech zužitkována dvakrát, pro dopravu kulatiny i pohon strojů.


[ zpět na úvodní stranu ]