Prášek

je mlynářský učeň, kterého se stárek s panem otcem snažili zasvětit do všech tajů mlynářského řemesla. Ti dva také museli dbát, aby prášek nebyl v nestřežených chvílích zneužíván mládky a ostatními zaměstnanci mlýna pro práce s mlynařinou nesouvisejícií - třeba k pochůzkám a jejich osobní potřebu (pro pivo). Mimo to bylo hlavní práškovou povinností ometat moučný prach ze všech mlýnských zařízení a podlahy, která musela být „tak čistá, aby se z ní dalo jíst“ ( což byla nutnost nejen hygienická ale zejména protipožární ).

Kdy se prášek vyučil, musel dělat tovaryšskou zkoušku. Tu skládal u zkušebního mistra v jiném mlýně. Když ji zvládl, stal se z něj tovaryš. Většinou už bylo místo tovaryše v jeho mlýně někým obsazeno (mládkem), tak se stal vandrovníkem a vydal se na zkušenou. Šel od mlýnu k mlýnu, hledal si práci a dočasně vypomáhal za nestálý plat. Vandrování bylo běžné zejména po malých mlýnech, kde bylo potřeba v sezóně více pracovníků, zatím co mimo ni by se tam více lidí neuživilo. Když byl tovaryš přičinlivý a šikovný, našel si na nějakém mlýně volné místo a stal se mládkem. Někdy se mu však toulání zalíbilo a tak zůstal raději svobodným krajánkem.