Findeisův mlýn

Toto vodní dílo se nachází u silnice východně od obce Drnovice (u Kunštátu na Moravě). Původně to byla valcha, která byla postupem doby přestavěna na mlýn. Ten v prvopočátku obsahoval dvě česká složení . Každé z nich bylo poháněné jedním vodním kolem. Jako hnací síla sloužil potok Úmoří. V roce 1929 byl mlýn kompletně rekonstruován a přestavěn na válcové stolice. Budova byla zvýšena na současná tři patra. Pohon (korečníky na horní vodu) byl změněn na turbínový, kombinovaný s elektromotorem. Turbína je typickým představitelem malé horizontální kašnové turbíny s mokrou savkou. Dodala ji, stejně jako transmisní rozvod a mlýnské stroje továrna ČKD Blansko. Pracovala na spádu 4,95m a její výkon činil 13HP při 330 otáčkách za minutu. Přes řemenový převod poháněla na jednom konci hlavní spodovou transmisi mlýna o prům.90mm. Mlýn měl také kroužkový otevřený třífázový elektromotor o výkonu 14HP při 1450ot./min na kroužkomazných ložiskách, ovládaný přes spouštěcí reostat. Elektromotor spolupracoval s turbínou. Hnací síla se ze spodové transmise odebírala na jednotlivé mlecí stolice řemeny, které procházely stropem vzhůru. Transmise spojená z jednotlivých čtyřmetrových dílů se postupně směrem k volnému konci zužovala až na průměr 50mm, tak jak ubýval kroutící moment. Na hnaném konci, mezi řemenicí od turbíny a řemenicí od elektromotoru, byla nasazena další, od které vedl řemen přes všechna patra vzhůru do podkroví, kde jím byla poháněna druhá (podstřešní) transmise o průměru 45mm. Ta točila 200ot./min. a poháněla aspirátor, trieur, dva rovinné vysévače, reformu, ventilátor aspirace, zrnové a šrotové výtahy, turniket, šneky a čistící zařízení prachových filtrů.

Co se týká vodního hospodářství, jednalo se o vodní dílo průtočné bez možnosti větší akumulace vody. Od jeden a půl metru vysokého jezu, který se nachází bezprostředně před obcí Drnovice, vede 700metrů dlouhý náhon podél silnice až k mlýnu. Před mlýnem je menší zástava, která přímo navazuje na turbínovou kašnu a na jalový přepad. Kašna je postavená v severozápadním rohu mlýna a odpadní voda od turbíny pokračuje dál podzemním kanálem podél západní zdi mlýna. Kousek za budovou se mění kanál na otevřenou strouhu, pokračuje dál táhlým obloukem, až se konečně asi dvěstě metrů pod mlýnem vlévá do původního toku.

Mlýn byl provozován až do znárodnění v padesátých letech. Pak byl jako státní majetek uzamčen. Během té doby z něj postupně zmizely všechny mlecí i šrotovací stolice. Když byl po sametové revoluci opět vrácen původním majitelům, starému mlynářskému rodu Findeisů, bylo jasné, že jej není v žádném případě možné zprovoznit. V podkroví sice zůstaly zbytky vysévacího zařízení, ale vše bylo v dezolátním stavu. Jediné štěstí, že dřevěné součásti a nosné trámy nenapadla houba ani červotoč a tak mohly být alespoň historické prostory zachovány.

Majitel se po restituci snažil obnovit průtok vody náhonem. Původní záměr byl dekorativně estetický, myšlenka energetického využití vznikla později. Původně úzký náhon byl vybagrován na profil stejný, jaký byl uveden ve stavební dokumentaci z roku 1929. Začala oprava stavidel a kašny. Při odkrytí více než metrové vrstvy bahna na dně stísněné kašny bylo zjištěno, že základní díly turbíny zůstaly zachovány a že starou turbínu bude možno použít jako zdroj hnací síly pro malou vodní elektrárnu .