Elektrárna - Findeisův mlýn"
Jez, náhon, stavidla i kašna s turbínou byly zachovány originální. Z původního stroje byly použity hlavní odlitky, oběžné kolo a ložiskové domky. Všechny ostatní součásti bylo nutné vyrobit nové (rozváděcí lopatky, čepy, hřídel). Naštěstí se na mlýně našlo dost polotovarů ze zničeného zařízení, čímž se snížila finanční náročnost rekonstrukce. Původní úplně zarezavělý průchod regulační hřídele do kašny se nepodařilo opravit a tak jsou rozváděcí lopatky turbíny natáčeny novým táhlem procházejícím z hladiny dolů k turbíně.
Ve svých počátcích v roce 1993 pracovala tato malá vodní elektrárna jen experimentálně. Turbína s ruční regulací poháněla šestipólové derivační dynamo , které dodávalo proud pro vytápění domu. Hned v počátcích byla obnova elektrárny v Drnovicích trnem v oku rybářům a některým starousedlíkům. I přes to, že na jezu (který tam stojí skoro sto let) byla zřízena propust umožňující migraci ryb i zajišťující sanační průtok původním řečištěm, stále bylo dost závistivců. Den co den byla korunní deska jezu ničena a vytrhávána. Několik měsíců trvalo, než se anonymní pachatel unavil. Teprve další rok, když odezněly netechnické problémy, byla elektrárna vybavena hladinovou automatikou a asynchronním generátorem pro dodávku do veřejné sítě. Generátor byl poháněn (přes patro). Při 1580 ot./min dodával maximálně 8kW elektrické energie. Tento výkon byl však k dispozici jen za plného stavu vody.
Elektrárna byla osazena automatickým hladinovým systémem na elektromechanickém principu
s vyloučením olejů a jiných ropných látek (el.motor, el. spojka, trapézový šroub). Tento způsob mimo jiné zajišťoval samočinné odstavení elektrárny v případě:
K odstavení strojů a uzavření přítoku vody se využívala setrvačná hmota dobíhající turbíny. Z tohoto stavu bylo soustrojí (po stisknutí tlačítka obsluhou) opět schopné samočinného najetí a připojení generátoru k síti v okamžiku synchronních otáček. Automatika v pravidelných časových intervalech měřila hladinu a regulovala otevření rozváděcích lopatek tak, aby udržela maximální spád. V případě, že by bylo pro nedostatek vody dosaženo pouze 30% otevření (kdy turbnína už pracuje s malou účinností), přešla automatika do samočinného cyklovacího režimu. Vyčkala plného naplnění nádrže před mlýnem a poté byla nashomážděná voda zpracována při otevření turbíny na cca 80% (kdy má soustrojí nejvyšší účinnost). V okamžiku, když byla zásoba vody vyčerpána, došlo k odstavení soustrojí a uzavření turbíny, dokud nedošlo k opětovnému naplnění nádrže až po horní okraj. Aby nebyl původní potok Úmoří pod elektrárnou rozkolísaný, byl zřízen pod mlýnem druhý rybník spojený s odpadním kanálem.
Vzhledem k dlouhému nadzemnímu vedení k elektrárně, které bylo často zasaženo bouřkovými výboji, používalo se u regulační automatiky výhradně jednoduché relátkové logiky. Tento systém se ukázal být v průběhu let plně dostačující.
Výrazným odlesněním pramenišť potoku Úmoří i jeho regulací přes obce došlo ke zrychlení jeho toku, které se projevovalo výraznými výkyvy okamžitého průtoku. Zejména po bouřkách a deštích, kdy korytem protékalo více než desetinásobně větší množství, než by dokázalo soustrojí pojmout. Pamětníci také poukazovali na evidentní celkové snížení průtoku v posledních padesáti letech. Totéž potvrzovalo měření a odečet prováděný denně na elektrárně. I přes dobré využítí malých průtoků cyklovací automatikou činil roční průměrný trvale dodávaný výkon pouhých 3,5kW z 8kW instalovaných. Předběžně bylo plánováno, že až jednoho dne stará turbína doslouží, bude elektrárna osazena menším a pružnějším vodním motorem. S největší pravděpodobností dvousekční Bánkiho turbínou. Tím by bylo možné zpracovávat malé letní průtoky bez cyklovacího režimu stálým plynulým chodem.
Po několika letech úspěšného provozu MVE jsem se z boskovické oblasti i s rodinou odstěhoval. Příliš daleko na to, abych měl na tamní dění praktický vliv. Její provoz, údržba a další osud zůstal v rukou majitelů mlýna.