Proč vznikly tyto stránky
S vodou a mlýny jsem se setkal před mnoha a mnoha lety. Ještě dříve, než jsem začal chodit do školy. Mým rodištěm jsou Boskovice, které leží asi čtyřicet kilometrů severně od Brna. Kdysi bývaly městem okresním a dodnes zůstaly důležitým obchodním a kulturním uzlem. Podle toho se v jeho centru i tam, kde naše rodina bydlela, žilo. V tomto "městském" duchu jsem byl také vychováván. Jeho periferie a předměstí, jmenovitě Šmelcovna, Podlesí, Bělá a Podhradí, žily v té době tak říkajíc vesnickým způsobem života. Výpravy do oněch míst patřily ke klukovsky nejdobrodružnějším zážitkům. Nebylo divu, vždyť právě tam se nacházela spousta jezů, náhonů, rybníků a mlýnů. Celá ta podivuhodně provázaná soustava by se mohla jmenovat Boskovická kaskáda . Dobu její plné funkce jsem už na vlastní kůži nezažil. I když byl celý ten hydrotechnický systém léta mimo provoz, stále tam byly ještě všechny rybníky i dlouhé náhony plné vody. Podél nich jsem často chodil. Prolézal ztrouchnivělá vodní kola i zbytky turbín a přes zamřížovaná okna pohlížel na zaprášené řemenice ve strojovnách. Důvodem bylo dobrodružství, objevovat cokoli neznámé. Konkrétní zájem o tuto techniku vznikl až mnohem později.
Možná by k tomu ani nikdy nedošlo, kdyby mi po ukončení základní školy nebylo ze zdravotních důvodů odepřeno věnovat se elektrotechnickému oboru, který mě bavil. Jedna životní cesta se mi nečekaně uzavřela a mě nezbylo, než se vydat ve stopách podobného oboru. Na strojní průmyslovce v Jedovnicích jsem se setkal s vodní energií podruhé. Nejen, že tato problematika částečně proběhla učebními osnovami a někteří kantoři pocházeli z ČKD Blansko kde se turbíny vyráběly, ale staré školní dílny byly v budově zrušené Julínkovy pily. Ač byla celá přestavěná, osud nějak pozapomněl na stařičkou kašnovou Francisovu turbínu i s regulátorem. Toto druhé setkání na mě zanechalo "trvalé" následky. I když jsem ze školy nastoupil do strojírenského podniku, který se touto problematikou nezabýval, přece jen jsem vodní motory nepustil docela k vodě. Ba dokonce jsem začal s malými stroji modelově experimentovat a později stavět prakticky použitelné stroje . To znamenalo shánět podrobnější informace. O nové zdroje byla nouze a tak jsem začal starými knihami. Dík tomu jsem pochopil, že nejen modernější technika zářící novotou může být krásná, ale že své kouzlo má i černý loupající se lak. Ten, který poctivě, den co den hadříkem leštil starý strojník a cídil mosazné maznice. Objevil jsem věci dnes již dávno zapomenuté a s údivem zjistil, že na problémy, které nám dnes někdy řádně zamotají hlavu, znali naši předci jednoduché a prosté řešení. Některé věci jsem se snažil i přístupnou formou regionálně publikovat . Ve chvílích volna jsem jezdil na výlety podél potoků a říček, abych z ruin a zbytků základů vystopoval co tam vlastně stálo. Nakonec se z toho vyklubal koníček na celý život. Měl jsem štěstí, že jsem spoustu poznatků mohl uplatnit v praxi, když jsme spolu s kamarádem zřizovali malou vodní elektrárnu na Findeisově mlýně a přesvědčit se o jejich správnosti.
Smůla byla, že nedlouho po tom co se turbína zdárně rozběhla, zhoršila se porevoluční regionální ekonomická situace a navíc mě bytové potíže donutily odstěhovat se desítky kilometrů daleko. V takové situaci se člověk musí spokojit s tím co je a ne co by chtěl. Tak se stalo, že se mým domovem stala vesnička vysoko na kopci, kde není žádný potok a kde dokonce i studny v létě vysychají. I zaměstnání, které jsem musel vzít, abych uživil rodinu, je od vodní energie na míle vzdáleno. Lidský život není nekonečně dlouhý a moc rychle utíká. Proto mám už dnes pocit, že bydlet na nějakém starém mlýně, hamru či pile a provozovat vodní dílo či MVE jako obživu bude patřit jen do kategorie nesplněných klukovských snů. Stále jsem však zůstal nenapravitelný romantik a tak mě fascinuje, že ještě existuje pár skrytých míst, kde každý večer než se rozsvítí žárovka, začíná zdvižením stavidla a mlaskavým zvukem řemenu. Ta doba, kdy ke splnění mého snu stačilo ve správnou dobu potkat ty správné lidi je už pryč. Dnes to však bez peněz nejde a tam kde nejsou ani čert nebere.
Vzpomínám, jak těžko jsme se v minulosti propracovávali k nějakým poznatkům a informacím. Mlýny, jejich vodní kola a turbíny, to bylo za totality něco, co zavánělo maloburžoazními přežitky. Knihy s touto tématikou ležely zarovnané v technických knihovnách v nejspodnějším regálu. Dnes je to jiné, cesta je volná. Nechtěl jsem, abyste i vy museli pracně pátrat po informacích jen proto, že se potřebujete dozvědět nějakou detailní maličkost. To všechno byly pohnutky, které mě přivedly na myšlenku sednout za klávesnici a napsat jakousi jednoduchou encyklopedii doplněnou o konkrétní možnosti řešení některých systémů, kterým není na jiných stránkách věnováno dost prostoru. Mají za cíl potěšit stejně smýšlející lidi. Pomoci někomu, kdo u vody bydlí, ale je nešťastný, že neví co s tím. Dokázat se rychle zorientovat alespoň pro předběžný odhad situace a uvážit možnosti.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem svým kamarádům, se kterými jsem mapoval po republice historii mlýnů i za asistenci při pokusech, zkouškách a oživování vodních motorů. Můj dík patří také autorům všech knih , ze kterých jsem čerpal moudrosti a kteří mě ukázali pravé světlo tohoto "mokrého světa" (i když to bohužel bude někdy "in memoriam"), všem výrobcům turbín co se snaží poposunout pokrok o kousek dál i těm několika sekernickým partám za to, že oprašují kumšt našich dědů a pradědů. A samozřejmě všem těm, co malá vodní díla provozují a pečují o jejich stav.
Je mi jasné, že ani zdaleka nemohu postihnout celou šířku problematiky, která by se pod univerzální název stránek vešla. To konec konců není ani cílem. Chtěl jsem jen oprášit některé dávno zapomenuté technické zajímavosti a také ty z Vás, co ještě s využitím vodní síly váháte, trochu rozehřát.
Za návštěvu těchto stránek Vám děkuje
autor