klimatické změny

Barograf (ilustrační foto)

Globální oteplení - jev o kterém se v současnosti často hovoří, jev o kterém slyšíme v televizi i rádiu a na který si velmi často vzpomeneme uprostřed horkého léta. Zatím co v zimě, za mrazivých dnů, máme často pocit, že všechny fámy o nějakém oteplení jsou jen planým bitím na poplach. Je to lidské a do jisté míry logické. Především proto, že pojem „globální oteplení“ je vlastně zcela zavádějící termín. Správně by jsme měli hovořit o klimatických změnách, ne o globálním oteplení. Je prokázáno, že v některých místech planety dojde i k ochlazení, i když popravdě řečeno je jich hodně málo. Ani u nás ve Střední Evropě si nelze změnu zjednodušeně představovat pouze jako oteplení. To by byla fatální chyba.

Pokud se však budeme držet výstižnějšího termínu klimatická změna a představíme si pod tímto pojmem, že (částečně už nyní a v budoucnu ještě více) si budeme muset zvyknout na fakt, že počasí jak jsme ho znali bude prostě jiné. To je to, co nám chtějí sdělit odborníci klimatologové. Zatímco ostatní, které je často slyšet hlasitěji, si na tomto módním tématu přihřívají polívčičku pro strategii svých obchodů a komerčních aktivit. Opusťme proto prosím úvodem všechna laciná tvrzení, že se všechno zlepší, když všichni budou místo uhlí topit plynem apod. Tyhle téze se zjevně lobistickým pozadím, jsou jen zástěrkou k celkovému zdražování, tahání dalších daní a poplatků z kapes řadového občana i firem. A dostanou povážlivé trhliny při otázce, zda i zemní plyn není „čirou náhodou“ taky fosilní palivo (stejně jako uhlí). Bohužel ani bilande biopaliv není příliš růžová. Při těch všech úvahách nelze vliv oxidu uhličitého vytvořeného činností člověka podceňovat, ale současně ho prosím nenadhodnocujme nad míru nezbytně nutnou. Nenechme se tupě vláčet záměrně vytvářenými módními fámami, které prospívají všemu jinému, jen ne pochopení vzájemných vazeb přírody a člověka. Aby byli obě misky vah v rovnováze, připomenu, že v zahraničí existují mimo jiné i fundované rozbory, prokazující, že větší znečištění atmosféry jemným popílkem planetu Zemi dokonce ochlazuje - protože dostatek kondenzačních jader, které popílek v atmosféře tvoří, umožní delší „život“ mraků, které poskytují blahodárný stín a přinášejí rovnoměrnější srážky hlouběji do nitra kontinentů. Ozývají se i (médii utlumené) hlasy odborníků, kteří mají dost podkladů pro své studie tvrdící, že samotné emise vytvářené člověkem nejsou v této přírodní změně tak zásadní, jak se obecně prezentuje. Jedním z jejich argumentů je např. tvrzení, že se v nedávné době (bráno z hlediska času potřebného ke změnám klimatu) odehrálo několik významných sopečných erupcí - El Chicón, Pinatubo, St.Helens. A faktem je, že jen v případě posledního jmenovaného stratovulkánu bylo v r. 1980 do atmosféry vychrleno několikanásobně více exhalací než dokázalo lidstvo vyprodukovat za celou dobu své existence. Planeta na to prý nyní s jistou setrvačností reaguje. Jiní vědci poukazují, že v posledních několika letech, ač probíhalo tzv. „Sluneční minimum“, byla naše mateřská hvězda aktivnější než se čekalo a tento trend si (alespoň prozatím) udrží. I laik pochopí, že kdyby došlo ke zvýšení „zářivého výkonu“ naší mateřské hvězdy byť jen o zlomky procenta bude to znamenat zvýšení průměrné teploty na Zemi řádu desetin stupně Celsia. Když se všechny tyto vlivy sečtou (a ještě některé další o jejichž mechanismech toho moc nevíme), projevit se to musí. Příroda sama vládne mnohem silnějšími nástroji, než lidstvo - na to by se při objektivním pohledu nikdy nemělo zapomínat. A na dně toho všeho se krčí mezi laickou veřejností poměrně neznámý, ale zásadní fakt o tom, jak úzce souvisí aktuální složení atmosféry s mořskými organismy a změnami jejich polulace pod vlivem enormních dávek umělých hnojiv splavených z pevniny v časovém horizontu několika posledních desetiletí.

Mnohá řešení která jsou v dobré víře propagovaná a částečně i realizovaná vedou bohužel mnohdy v globálních souvislostech do slepé uličky. Statistik B. Lomborg totiž na číslech jasně dokládá, že omezení uhlíkových emisí je obecně příliš nákladné (navíc s těžko prokazatelným konečným výsledkem) a že stejný finanční objem investovaný do včasné eliminace možných následků přinese mnohem hmatatelnější pozitivní výsledky než často vyzdvihovaný a nadhodnocovaný Kjótský protokol.