klimatické změny - kdo za to může

srovnání rozlohy Číny, Indie a USA s rozlohou ČR

Máme-li být upřímní a držet se zlaté střední cesty, popravdě přiznejme, že člověk na dnešním neutěšeném stavu klimatu bezesporu svou vinu má, ale současně je jisté, že by k určitým klimatickým změnám docházelo spontánně i bez jeho přičinění, tak jak se dělo i v minulosti. Historické nálezy, výzkumy geologů i dendrochronologické rozbory o tom poskytují dostatek důkazů.

Vytvořit obecné povědomí o vážnosti situace a o tom, že je nezbytné s tím začít něco dělat je jedna stránka věci a konkrétní praxe stránka druhá. Zde ale není místo na efektní hesla a okázalou propagandu, jak se v současnosti s oblibou prezentuje. Bylo by zcela najivní si myslet, že nás pár milionů lidí z ČR má šanci rozjetý rychlík civilizace zastavit. Stačí se podívat na mapu světa a „rozložení sil“. I kdybychom si hned teď odpustili veškeré výdobytky moderní civilizace a vrátili se zítra ráno zpátky na stromy, nic se nezmění. A nezachrání nás bohužel ani místní nasazení alternativních zdrojů, i když rozhodně neublíží. Je to smutné konstatování. K pokračování započatých klimatických změn a jejich stupňování úplně stačí, když zůstane zachován současný životní styl v Severní Americe a bude pokračovat zvyšování produkce v nejlidnatějších státech světa - Číně a Indii. Sice nadsazeně, ale pro laickou veřejnost velmi výstižně, se jeden analytik vyslovil přibližně v tom smyslu, že: „K rozjetí klimatické laviny stačí, když v blízké budoucnosti obyvatelé rozvíjejících se asijských států vymění svoje jídní kola a dobytčí povozy za nová auta a když ručně pracující řemeslníci budou nahrazeni strojovou výrobou“. Rázem bude jakékoli úsilí evropských států o celosvětové snížení emisí skleníkových plynů zmařeno.

A to ještě není všechno. Rozšíří-li tyto východní státy rozlohu průmyslově obhospodařovaných polí tak, aby se dokázaly uživit i pokrýt lukativní export a zvýší-li výtěžnost orné půdy dalšími extrémními dávkami umělých hnojiv, jak je běžná praxe, dá se očekávat, že se hnojiva ve zvýšené míře za silných deštů splaví do řek a posléze do moře. Během následujících let naruší křehkou symbiózu těch organismu v oceánu, díky kterým je doposud vázán oxid uličitý a produkován kyslík. Řetez přírodního koloběhu tohoto dnes nebezpečného plynu tím ztratí jeden z důležitých „samospasitelných“ článků.

Zatím je krajně nepravděpodobné, že by se tyto státy současných civilizačních trendů dobrovolně vzdaly, když vidí svůj vzor právě v západním světě a navíc se ekonomicky úspěšně dostávají na vedoucí místo. Uvědomme si, že tyto rostoucí státy budou mít dost prostředků na nákup emisních povolenek stejně tak ambicí na uplatňování loby na mezinárodním poli a nebudou mít důvod se v tomto směru příliš omezovat. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, ať budeme něco dělat či tomu necháme volný průběh, klimatické změny tak jako tak z výše uvedených důvodů stejně nastanou.

Je matematicky podloženo, že my je zde v ČR můžeme „utažením opasků“ a tvrdými ekologickými zákony přibrzdit růst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře planety sotva o nějaký ten měsíc v rámci celého století. Tedy velmi málo, globálně v reálných číslech prakticky neměřitelně, zato však s citelným rizikem, že u toho přijatými opatřeními ztratíme konkurenční schopnost. Jednak zdražením výroby o ekologické daně i dalšími souvisejícími vícenáklady. (Např. náklady na kontrolu jejich dodržování.) Z výše uvedeného vyplývá, že pustit se touto cestou by mohl být velmi nebezpečný a neuvážený hazard, protože by jsme mimo jiné ztratili přísun finančních prostředků na zbudování technických a stavebních opatření umožňující dopady klimatických změn omezit. Mnozí aktivisté však tuto cestu hlasitě prezentují jako „nejlepší možné řešení“ a o skrytých ekonomických úskalích i nicotnosti konečného výsledku před veřejností raději záměrně mlčí.

Kdo za to může ?