Jaké klimatické změny lze očekávat

ilustrační foto: frontální systémy nabývají na složitosti, útvary jsou rozměrnější a ovlivňují větší území

Už dnes jsou patrné určité trendy, kam klimatické změny v ČR směřují:

Více změn se bude týkat Moravy, kde se bude situace přiklánět ke klimatu kontinentálnímu, zatím co v Čechách se ještě udrží vliv převažující severoatlantické cirkulace. Jestliže se doteď počasí střídalo s určitou zaběhlou pravidelností a režimem, jen tu a onde se vyskytl nějaký extrémem, pak si nastávající (pravděpodobně nezvratnou) klimatickou změnu představte především jako nárůst oněch extrémů. Tím však nejsou myšleny ryze destrukční dopady. Prostě jen to, že jestliže dříve bylo souvislé období teplého a horkého počasí trvající celý týden či čtrnáct dní, v budoucnu je může takové období protáhnout klidně na měsíc či dva. Naopak začne-li děštivé období, může se stát, že bude pršet také mnohem déle a intenzivněji než jsme byli zvyklí. Totéž s mrazy i teplými vlnami v zimním období.

Právě tyto delší cykly mohou být nositeli sekundárních, leč „citelně nepříjemnějších“ meteorologických jevů - jakými jsou silné větry, dlouhotrvající sucha s možností požárů, následované intenzivními bouřkami s kroupami a přívalovými dešti. V zimě dlouhotrvající holomrazy nebo velké množství sněhových srážek následované rychlým táním. Jaro, tak jak je z minulosti známe, se bude zkracovat a teploty budou přecházet poměrně ostře z jakési podivně prodloužené zimy přímo do léta. Obdobný vysoký teplotní schodek bude náhle ukončovat babí léto a přenese nás skokem přímo do pozdní fáze podzimu.

Méně nápadné mezi těmito rozkolísanými extrémy bude ono skutečné průměrné oteplení. Spekuluje se s hodnotou řádově 2°C za 100 let. Zdálo by se, že je to vcelku bezvýznamná veličina. Je i není. Když uvážíme, jaké bylo rozložení sněhových strážek v minulosti (co do nadmořské výšky a plochy) a uvědomíme si, kde se v průměrné zimě pohybují hranice souvisle zasněžené plochy, zjistíme, že by ony dva stupně mohly způsobit, že v budoucnu bude souvislá sněhová pokrývka na pahorkatinách vymizí a udrží se jen v pohraničních horstvech. Pahorkatiny tvoří podstatnou část rozlohy našeho státu. Změna hranice sněhu i rychlost jeho tání změní vodní režim mnoha našich řek. Sníží se i zásoby podzemních vod, protože voda rychle steče a nevsákne (pokud cíleně neupravíme krajinu). Zatím nelze hovořit v přesných číslech, vývoj je příliš složitý, aby modely vyloučily možné chyby, ale základní trendy jsou následující:

Na jaře se předpokládá podprůměrné množství strážek.
V létě bude srážkový úhrn vyšší než v minulosti, ale vzhledem k dlouhým suchým obdobím bude soustředěný především do krátkých intenzivních deštů a bouřek na studených frontách.
Podzim bude srážkově spíš podprůměrný s nevyhraněnou cirkulací.
V zimě lze očekávat větší strážkové úhrny, častěji ve formě deště než sněhu.

Většina klimatických scénářů uvádí pokles průměrných ročních průtoků o cca 15% (v některých nížinných povodích až o 20%). K tomu ještě přibude nepravidelnější rozložení toku během roku. Jisté riziko mohou přinést v budoucnu i mrazivá období. Ta se během zimy budou v budoucnu vyskytovat sice řídce, jen v některých letech, pokud však nastoupí, udrží se hluboký mráz dlouho. Vodní průtoky v tomto období značně poklesnou a některé říčky mohou pak promrzat až ke dnu. Ve výsledku může dojít ke kupení ledu a vylití toků z koryt.

Jaké klimatické změny můžeme očekávat