Zpevnění břehů
V minulosti bylo nejpoužívanější zpevnění břehů umělých kanálů pomocí dostupných přírodních materiálů. Bylo to zejména zatěsnění náhonů proti prosaku jílovou vrstvou a také vyskládání břehů lomovým kamenem. Jinou používanou metodou v měkkých hlínách bylo zatloukání dubových pilot nebo vyplétání ochranných plůtků a rohoží. Poslední z uvedených způsobů vyžadoval častých oprav, piloty byly trvanlivé (až 100 let), ale drahé. Správně konstruovaný a profilově čistě provedený náhon však podemíláním ani nežádoucím zanášením netrpí. Je však nutno zabezpečit pevnost jeho stěn a to zejména pokud je vedený v náspu, kdy by jeho protržená stěna mohla mít katastrofální následky na níže ležící pozemky. Totéž se týká hrází akumulačních nádrží. V obou těchto případech je možné použít přírodní zeleň. Nejúčinnější v tomto směru je osázení břehu vlhkomilnými stromy (vrbami, olšemi, ale i osikami, topoly nebo duby). Olše a vrby jsou stromy, které velmi snadno koření a poměrně rychle rostou. Pokud však lokalita trpí nedostatkem vody a náhon je dlouhý, není olše nejvhodnější, protože dorůstá velkých rozměrů. Velikosti její listové plochy je potom úměrná spotřeba vody, kterou si strom bere z náhonu.
Nejvýhodnější na malých vodních dílech jsou vrby, které jsou menší, keřovité (jívy-"kočičky") i stromové (vrba bílá). Dají se každoročně řezat a udržovat tak v rozumné velikosti. Jejich listí je drobné a často projde bez úhony turbínou. Vrbová kůra je známým přírodním léčivem s účinkem podobným acylpyrinu, jejich proutí je další upotřebitelnou surovinou.
Zjara (nejpozději do velikonoc) se z velké vrby uřežou rovné větve o průměru přibližně 3..5 centimetrů. Větev se zakrátí na tyčku dlouhou přibližně 1 metr. Její silnější konec se sekerou naostří. Takto vzniklé kolíky se zatloukají do břehů a hrází tak hluboko, až vyčnívají pouze 10 cm nad povrch. Protože se jejich konce dostanou spolehlivě do vlhkých vrstev hlíny, kolíky velmi rychle obrazí mladými listy a větvičkami. Kořenový systém se rozvětví v celém průřezu břehu, takže není nutno čekat několik let, než by tam kořínky normálně zasazené sazeničky dorostly. V dobrých podmínkách vyroste takto zasazená vrba do podzimu téhož roku o více než metr. Vrby se sázejí hustě a později se prořezávkou jejich počet upraví.
Tam kde potřebujeme zpevnit vysokou hráz rybníka s vrbou nevystačíme. V takovém případě je zapotřebí, aby kořeny stromu zasahovaly hluboko do podloží, byly spletité a rozvětvené. Tyto požadavky splní bezezbytku osázení duby. Jejich kořeny jsou husté a pevné. Mohou tak dobře vyztužit sypané hráze, zejména v okolí výpustí a přepadů. Všude tam, kde je kontinuita hráze nějak narušená. Při sázení je však třeba pamatovat na to, že i malý doubek jednou vyroste v mohutný strom a vhodně ho umístit. Jinak by se mohlo stát, že se kořeny budou tlačit pod základy betonového objektu a staticky ho narušovat.
Opomíjeným porostem je tráva. Respektive bylinné společenství, kterým je nutno oset holý povrch po terénních úpravách. Při krátkodobém rozvodnění ochrání povrch před erozí a odplavením. Při přetečení břehu náhonu zabrání jeho vymletí. V praxi se zatravnění většinou zcela nesprávně řeší výsevem běžného travního semene koupeného v nejbližší zahrádkářské prodejně. S oblibou se používá zdánlivě odolná a rychle rostoucí směs určená pro fotbalová hřiště. Je to však velký omyl a chyba. To co při krátkém sestřihu vydrží pod špunty kopaček neodolá v přirozené konkurenci. Prvním rokem se takový trávník krásně zazelená a získáte pocit rajské zahrady. Na jaře následujícího roku všude vyrazí náletové plevele a máte o nekončící úporný boj postaráno.
Do biotopu v okolí vodního díla patří zejména ostřiče, kostřava, zeměžluč lékařská, starček vodní. Nic nepokazí ani jitrocel kopinatý či okrouhlolistý, kopretiny, úročník, kohoutek luční či štírovec růžkatý. Dalšími rostlinami jsou rdesno hadí kořen, pryskyřník omějolistý, pupkovec poměnkovitý, kyprej vrbice, ale i zvonek rozkladitý, poměnka bahenní. Nejedná se tedy v žádném případě o monokulturu. Tyto luční byliny a traviny tvoří odolné společenství, které vypadá pěkně v kteroukoliv roční dobu. Na podobné účely lze koupit osevní směs pod obchodním názvem vlhká louka (např. z produkce firmy Plantanaturalis Markvartice), která obsahuje směs 34 druhů lučních květin a 9 druhů trav. Poměrně málo roste, takže z její parády sebudete těšit až druhým nebo třetím rokem. Nemusí se však často sekat. Stačí dvakrát do roka. Pokud na to použijete sekačku, musí sekat nejméně 3..6 cm nad povrchem, jinak některé rostliny zahynou. O tom, že je takový druh porostu vhodnější pro pasení dobytka než travní monokultura není potřeba zvlášť mluvit.
Při nákupu osiva si počínejte obezřetně, i odborník těžko rozezná od sebe různé směsi, nejsou-li obaly řádně označené. Až se omyl po roce projeví, už nic nezreklamujete.
Pokud v okolí něco bujně roste a než na to nabrousíte kosu, zjistěte se, zda by se to k něčemu nehodilo. Ať je to obyčejná kopřiva, pampeliška, mateřídouška, meďuňka, pelyněk, houští černého bezu, pichlavý hloh, šípkový keř, přeslička, kokoška - pastuší tobolka, heřmánek, okrouhlolistý či kopinalý jitrocel nebo okřehek plující na hladině rybníka.... V přírodě není nic zbytečně. Vždyť zdánlivě plevelný a stínící lopuch mírní kašel, kořen kostivalu lékařského vám vyléčí obraženiny, výrony a modřiny tak rychle, že budete žasnout. Pravý poklad naleznete, objevíte-li někde na stráni žlutě kvetoucí třezalku tečkovanou (Zcela bezpečně ji poznáte podle toho, že proti pohledu proti světlu má dírkované listy, jako by je někdo tenoučkým špendlíkem propíchal. Čaj uklidňuje, působí antistresově a při nachlazení. Větší svazek květů zalejte ve sklenici stolním olejem a nechejte dva měsíce za oknem na slunci. Takto připravený třezalkový olej červenavé barvy má univerzální použití na spáleniny i k dezinfekci pracovních úrazů, protože jej můžete nalít přímo do krvácející rány. Nepálí, nesvědí, hojí a brání zánětu.) Ve volných chvílích zalistujte v herbáři, naučte se dívat okolo sebe a užasnete nad možnostmi, které se vám na té vaší loučce nabízejí.