Kombinované
Ne všechna díla jsou konstruována typickým způsobem. Často místní okolnosti donutí projektanta či stavitele ke krkolomným řešením. V minulosti zejména při postupném rozšišování provozovny, tak jak je tomu na následujícím příkladě:
Toto dílo bylo v 18.stol. zřízeno jako vodní pila . Tehdejší pohon byl vodním kolem, pracovním strojem byla pila jednuška. Voda se odebírala na jezu v bodě „B“. Náhon obcházel les podél řeky, akumulační nádž nebyla zapotřebí. Od cesty k pile byl na sloupech dřevěný vantrok. Voda se vracela v bodě „J“.
Později došlo k rozšíření provozovny o dva rámové katry. Původní pohon nedostačoval. Dílo bylo osazeno horizontální kašnovou Francisovou turbínou. Hydropotenciál toku by však nemohl zajistit požadovaný výkon. Byla zřízena akumulační nádrž a byl zvýšen spád. Aby se tak stalo, musel být náhon prodloužen a položen výš. Odběrné místo s jezem bylo postaveno více proti proudu říčky. Pravý břeh neumožňoval vedení náhonu tak vysoko. Proto byl převeden akvaduktem a proražena krátká štola skalním ostrohem.
Zvýšením náhonu znamenalo jeho posunutí do stráně. Prostup lesním porostem byl (proti nečistotám) zakryt cihelnou klenbou.
Pravobřežní přítok z náhorní roviny, nesoucí po dešti mnoho bahna by zanášel akumulační nádrž. Proto byla voda tohoto potůčku v bodě „D“ převedena dřevěným korytem přes vlastní náhon a byl jí ponechán volný odtok do říčky.
Pozornost si zaslouží netradiční řešení odběru vody z akumulační nádrže „E“. Nádrž nemá jalový přepad nebo stavidlo, pouze pro případ úplného vypuštění je v nejnižším místě uzávěr (tzv.lopata). Protože je hráz rybníka současně i cestou, není nádrž sama opatřena přímo jalovým přepadem. Voda prochází pod cestou potrubím do vyrovnávací šachty „F“, v jejíž stěně je jalové stavidlo. Z šachty, která je současně lapač písku, vede potrubí do turbínové kašny „G“. Zrušením vantroku byla získána volná manipulační plocha
před pilou. Hladina v kašně (na principu spojených nádob) nastoupá do stejné výše jako je v akumulační nádrži a vyrovnávací šachtě. Ve stěně kašny je horizontální Francisova turbína. Savka prochází do vývařiště.
K získání většího spádu byla snížena hladina spodní vody pod úroveň v bodě „J“. Odpadní kanál byl napojen na původní říčku až za peřejemi v bodě „K“. Pravý skalnatý břeh neumoňoval prodloužení a prohloubení odpadního kanálu. Říčka byla podkopána. Odpad ji křižuje mimoúrovňově.
Uvedené řešení využívá téměř všech dostupných „triků“, které lze v komplikovaných situacích použít. Setkat se s nimi můžete právě na velmi malých dílech ve stísněných údolích v podhůří. Všude tam, kde už není dostatečný měrný spád, ale říčka ještě nezískala dostatek vody.
Dlouhé cihelné klenby jsou použity například na Volfově mlýně v Hynčině. Akvadukt převádějící kalnou vodu Věžnice křižuje náhon u Balatkova mlýna pod Vranovou Lhotou na Bouzovsku. Jiný převáděl vodu náhonu přes původní tok na pile ve Strhářích. Vyrovnávací šachtu naleznete i u samoty Na mlýnku v Bělkovském údolí u Olomouce a úplným technickým skvostem je například Weisshuhnův kanál vedoucí do papírny v Žimrovicích u Hradce nad Moravicí.