Odpadní kanál
Odpad od vodního motoru se řeší individuálně podle jeho druhu. Většinou se skládá z vývařiště, kde se maří zbytková energie vycházející z vodního motoru (korečník na horní vodu, Ponceletovo kolo, rovnotlaké turbíny) nebo je výtok ze stroje plynule převeden na proudění v odpadním kanále (korečník na zadní dopad, lopatník s voletem, betonové savky přetlakových turbín aj.). Vždy se bere v úvahu hlavní směr, kterým voda stroj opouští a dbá se na jeho plynulé převedení do vodorovného směru. Protože jsou výtokové rychlosti z vodních motorů vysoké, bývá tato část odpadního kanálu vždy betonová
(vyjímečně dřevěná), aby se nevymílala. Pod Francisovou a vrtulovou turbínou, ze které často (když je její plnění jiné než jmenovité) vytéká voda ve šroubovici, musí být vývařiště hodně hluboké, široké s rovným dnem, jinak se nežádoucí proudění na výstupu ze savky projevuje zpětně na oběžné kolo. U správně regulované Kaplanovy turbíny je to méně náročné, ale stále je nutno mít na paměti, že jakýkoliv nesoulad či odpor na výtoku ze stroje se na jeho funkci projevuje mnohem výrazněji než na vstupu. Mohutné víření pod turbínou není tedy projevem "mohutného" výkonu, ale ztrát a chybné projekce. Vývar pod strojem plynule přechází v podstatně mělčí betonový kanál. Otevřený nebo v nejbližším okolí budovy podzemní štolu. Po určité vzdálenosti (nejméně však po 5-ti až 10-ti násobku šířky kanálu) se výtok vody uklidní a dál pokračuje odpadní kanál jako obyčejná hliněná strouha.
Výpočet profilu odpadního kanálu a jeho měrného spádu je stejný jako v případě náhonu. I odpadní kanál svým měrným spádem zmenšuje čistý spád vodního motoru. Proto musí být pečlivě a s rezervou dimenzovám, zejména, ústí-li do něj jalový přepad, aby jalová voda nežádoucím způsobem neomezovala odtok vody z vodního motoru.
Odpadní kanál často navazuje na hlavní vodoteč níže po toku, v místě, kde je hladina podstatně níž než je na úrovni strojovny. Zahlubování odpadního kanálu pod úroveň hladiny řeky je jeden ze způsobů získávání spádu. V povodňových lokalitách funguje dlouhý odpadní kanál jako ochrana před zpětným vzedmutím hladiny pod vodním motorem. Na tento nežádoucí stav jsou citlivé všechny turbíny. Nejvíce však ohrožuje dobrý provoz vodních kol na horní vodu a rovnotlakých turbín.
Důležitý je i způsob zaústění odpadního kanálu do původního řečiště. Je nutné dbát, aby v tomto místě nevznikaly naplaveniny a odtok se nebrzdil. Proto není vhodné napojovat náhon na vnější stranu říčního zákrutu nebo v místě meandru. Často se těsně nad zaústěním odpadu zřizuje nízký jez nebo stupeň. Kanál pak ústí do jeho vývařiště. Tím se využívá skutečnosti, že se vířící vývařiště jezu nikdy nezanáší a často za velké vody v něm stojí voda níže než v toku bez jezu. To je patrné zejména u šikmého jezu, kdy rozdíl může dosahovat i několika desítek centimetrů. Tento další (bezpracně získaný) spád pomůže zejména za velké vody, kdy by naopak spodní voda stála vysoko a ztěžovala práci turbín.
U některých typů vodních děl bývá odpadní kanál velmi krátký nebo chybí docela. Typickým příkladem je jezové vodní dílo s kolenovými nebo násoskovými turbínami, instalovanými na koruně jezu. Savky pak ústí přímo do upraveného vývařiště jezu.
