Sekerník

...je odborník na práci se dřevem, odborník na dřevěné stavby technického charakteru a dřevěná strojní zařízení. Býval trvalým zaměstnancem mlýnů nebo smluvně zajišťován k provedení určitých staveb nebo větších oprav. Existovali vyhlášení sekerníci, kteří se zabývali výpočtem výkonů, převodů. Dokázali vyrábět vodní i ozubená kola, řemenice a celá strojní zařízení menších mlýnů.

Mezi takové před více než sedmdesáti lety patřil například:
...Reimund Vavřena z Pardubic, Josef Vrána z Katovic, Petr Petřík ze Sudoměřic, František Vašek z Hlinska, J. Světnička ze Strměch u Pelhřimova, Antonín Křivský z Chlumu u Hlinska, L.Chaloupka z Libchyně u Nového Mesta nad Metují, Karel Široký z Plzně, Pilbauer z Trhových Svin, Oldřich Hubka z Kyjí, Josef Žejdlík ze Svratouchu, Josef Mrázek z Olešnice, Josef Friml z Třebechovic, František Trautermann z Liběchova nad Labem, František Suchomel z Ochozu, Matěj a Vojtěch Krnínský z Řevňovic, Hofman a Kropáček z Rychnovska, Jan Sedlář z Kounice, Václav Petr z Mšena, Josef Pilař, Weishäupl, Bartoloměj Nýč, rod Šolínů z Dobrušky...  a mnoho dalších.

Sekernickou dílnu otce a syna Vondráčků z Dachova, včetně dobových nástrojů a vybavení, tak jak byla zařízena v letech 1860 až 1930 můžete vidět ve skanzenu Vysočina na Veselém Kopci u Hlinska. Posledním dílem tohoto sekernického rodu bylo vodní kolo na nedaleké Králově Pile vyrobené r. 1971.

Většina menších mlýnů navíc měla nějakého šikovného stárka, či mládka, který si na poměrně dobré řemeslné úrovni dokázal poradit i se závažnými opravami. To se týkalo všeobecně všech lidí „od vody,“ zejména těch, kteří bydleli na samotách.

V současnosti je sekernické řemeslo stále ještě živé ve své prapůvodní podobě, i když je omezeno jen na pár zapálených lidí. Mezi takové patří sekernická skupina pod vedením Jiřího Myšky ze Studnic u Hlinska , která pracuje podle dobové literatury starým klasickým řemeslným způsobem. Byli to právě oni, kdo se významnou měrou podepsal na skanzenu Vysočina na Veselém Kopci u Hlinska. Práci jejich rukou můžete shlédnout i v Chacholicích (mlýn), Ratibořicích (mlýn a mandl), Vanově (mlýn s kaskádovými koly), Chrudimi (vodárna), Střehomi (mlýn), Zlatých Horách (mlýn a stoupa), ba dokonce v lucemburském Asselbornu (mlýn). Druhou neméně významnou partou je skupina Františka Mikyšky Petrovic u Sedlčan . Jejich výpočty navržená vodní kola se točí v Kojetíně, v Praze na Čertovce, Zahrádce na Sedlčansku, Žižkově u Kutné Hory, u Vojkova, na Matoušově mlýně v Lužnici, ve švýcarském Birmensdorfu a další jsou ve výrobě.