Zpracování železa na hamrech
To co vyprodukovaly staré hutě bylo podobné dnešní litině. Hmota byla po ztuhnutí křehká a lámala se. To bylo způsobeno tím, že se v surovém železe nacházelo velké množství uhlíku, který se tam dostal při redukci železné rudy v peci. Jedním ze starých způsobů, jak se ho zbavit bylo pudlování. Surové železo se zahřálo v pudlovací peci. Plamen s přebytkem vzduchu šlehal nad otevřenou hladinou taveniny v plitké jímce. Tím se přebytečný uhlík obsažený v železe za vysokého žáru spaloval. Aby se zbavila uhlíku celá lázeň, museli staří taviči obsah neustále promíchávat dlouhou tyčí. Tím jak ubývalo uhlíku v roztaveném kovu, docházelo ke změně bodu jeho tuhnutí (litina má nižší bod tuhnutí než čisté železo). Tavenina začala houstnout a objevovaly se v ní tuhé kusy, nazývané vlky. Právě ty obsahovaly kujné železo s malým obsahem uhlíku. Taviči je pomocí háků vytahovali. Vlky se na hamrech vykovávaly na dlouhé železné pruty. Tímto tvářením se zbavily nečistot, strusky a popela. Také se zjemnila struktura železa a krystaly se podélně zorientovaly což přispělo ke zvýšení pevnosti. Tak naši předkové získaly první použitelné polotovary, které pak dále mohli zpracovávat vesničtí kováři. Jenže tyče nebyly dostatečně tlusté a daly se z nich vyrábět jenom malé předměty. Na větší věci bylo zapotřebí svářkového železa. Jeho výroba byla opět práce pro hamry.
Svářkové železo se získávalo tak, že se větší počet tenkých tyčí svázal drátem do balíku zvaného paket. Tento balík se v peci ohřál do bílého žáru (cca 1000°C) a pak na hamru (bucharu) silnými údery zhutnil tak, že došlo k jeho svaření v jednu silnou tyč, většinou čtyřhrannou. Z takto získaného polotovaru bylo možno kovat výsledné polotovary silnějšího průřezu než byly původní, získané z vlků. Toto železo bylo kujné. To znamená, že se dalo zpracovávat a tvářet v kovárnách (ručně kladivy) za červeného žáru (cca 800-900°C, kdy přeskupení vnitřní struktůry způsobí jeho 10 až 17-ti násobné změknutí). Nešlo však zakalit, a tak se z něj nemohly vyrábět dobré nástroje. Naši předkové si snadno pomohli způsobem používaným dodnes a nazývaným...
Dnes rozdělujeme materiály úplně jinak a daleko podrobněji. Jak podle pevnosti, tak podle obsahu uhlíku či legovacích prvků. Jen pro ocel máme devatenáct tříd jakosti. Obdobně jsou děleny litiny i barevné kovy.
Se svářkovým železem se můžete setkat ještě dnes. Pokud máte na chalupě starý krumpáč, kovanou motyku nebo silné panty na vratech dobře je prohlédněte. Objevíte-li, že jsou hloubkově zrezivělé v podélných rýhách, (ve kterých se od sebe někdy železo i rozestupuje) vezte, že určitě pocházejí z hamru. Ony rýhy jsou právě místa svarů z paketu znečištěná sírou, které koroze snadno napadá a někdy úplně rozežere.