Mlynář

...zvaný ostatními Pan Otec byl vyučený mlynář, který byl majitelem mlýna nebo alespoň jeho nájemcem . Byl hlavní osobou, která řídila jeho provoz. Ve větších mlýnech měl na starosti zejména obchodní záležitosti, reklamu a investiční rozvoj. V menších mlýnech sám obsluhoval stroje a mlel.

Mlynáři byli velmi vzdělaní lidé , kteří mimo své řemeslo měli rozsáhlé znalosti z mechaniky, strojírenství, hydrologie, hydrodynamiky, chemie a později i elektrotechniky. Ovládali práce zednické, stolařské, tesařské, řemenářské i zámečnické. Mimo to museli být i dobrými zemědělci a prozíravými obchodníky.

Velikost mlýna i význam jeho postavení se odrážel i na pojmenování . Kolegové pak o něm hovořili jako o mlynáři:

• velkovodském,
• malovodském,
• potočníkovi,
• žabaři ( mlýn na malém potůčku ),
• žabaři na nebeském ( mlýn na strouze tekoucí jen po dešti )
• drcálníkovi ( na malém potůčku hned pod pramenem ).

Mlynáři zastávali významné místo v obci , ať již to bylo dáno moudrostí, vzděláním, majetkem či obojím. Velmi často bývali voleni jako starostové obcí, soudci z lidu a pod.

Odvrácenou stránkou řemesla byly časté úrazy prstů nebo celých končetin končících amputací nebo smrtí. Mlynáři trpěli nemocí z povolání - zaprášením plic a z pobytu v hlučné mlýnici bývali nahluchlí. Vlhko, zima i těžká práce byla příčinou revmatických potíží, poškození kloubů a páteře.

Mlynáři se združovali v cechu . Ten byl zrušen r.1859 a od r.1883 bylo mlynářství prohlášeno živností svobodnou (tu mohl provozovat každý i bez znalostí) , tím nastal úpadek mlynářství v Čechách. Až od r.1931 bylo mlynářství prohlášeno živností řemeslnou . Odborně zdatní mlynáři se sdružili do mlynářského společenstva . V pozdější době byli jako představitelé maloburžoazie často persekuováni.

Současné mlynářství klade u svých pracovníků důraz především na odborné znalosti a schopnost ovládat plnoautomatické mlecí procesy pomocí výpočetní techniky .