Hamerník

Hamerník je pracovník pracující na hamru. Původně se jim říkávalo lesní kováři. Kočovali po kraji a celé zařízení sebou vozívali na vozíku. Když se trochu vzmohli, koupili si koně, aby náklad nemuseli tlačit sami. Všude tam, kde našli větší zásobu starého železa se načas usadili. Daleko od obydlených sídel (aby se vesničané nemuseli obávat požáru) založili milíře, vyrobili si dřevěné uhlí. Pak postavili primitivní výheň tak, že vyhloubili v zemi jámu a postavili k ní kožený měch. Při práci museli klečet.

Když šly jejich výrobky na odbyt, přesunuli se k potoku a postavili vodní kolo na pohon bucharů a měchů. Velmi úspěšným artiklem byly řetízky na uvazování dobytka, které se daly vyrábět z úplného šrotu a byly pro vesničany obrovským pokrokem.

Teprve v pozdější době, když kočovné hamernictví zastavil Karel IV svým restriktem, začali se hamerníci u vodních toků usazovat natrvalo. Vznikaly tak první kamenné dílny vyrábějící ve velkém polotovary pro vesnické (ručně pracující) kováře.

Na malých hamrech pracoval hamernický mistr (někdy současně i majitel hamru) s najímanými dělníky. Hamernický učeň se najímal na tři roky. Tovaryšské zkoušky se však nedělaly. Po vyučení se dělník nenazýval tovaryš, ale pomocník. Skutečným tovaryšem, který vykonával nejodpovědnější práci se stával jen mimořádně zručný dělník. Ostatní zůstávali pomocníky třeba až do smrti nebo přešli do vesnických kováren či později do prvních továren.