(Vynalezena inženýrem Hänelem)
Typově se jedná o mezní vertikální turbínu s plným ostřikem a axiálním průtokem. Přesný rozsah použití se v dostupné literatůře neuvádí. Její konstrukční řešení nasvědčuje spolehlivému využití spádů od 0,5 do 5 metrů.
Princip je naprosto shodný jako u turbíny Girardovy. Oběžné kolo pracuje stejně jako u zmiňované turbíny, mezilopatkové kanály jsou však zcela zahlceny a není v nich vzduch. Další rozdíl je ten, že tvar lopatek vede vodní proud z obou stran. Průřez je v každém místě přesně přizpůsobený směru a rychlosti vody. Tím pádem není lopatkový prostor oběžného kola zavzdušněn, tak jak je u rovnotlakých turbín podmínkou. Spodní voda se při tomto uspořádání nesnaží vnikat do otevřených mezilopatkových kanálů. I když se oběžné kolo brodí, jeho účinnost tím není snížena. To umožnilo stavět tuto turbínu tak, že je spodní hrana rozváděcích lopatek v úrovni spodní hladiny nebo za provozu i lehce pod ní. Tím se využije celý spád H.
Tato turbína se v současnosti už nepoužívá. Její tvůrce se snažil potlačit nevýhody turbíny Girardovy a uzpůsobit ji pro využití velmi malých spádů a velkých průtoků. Takových, kde by umístění oběžného kola nad vodní hladinou přinášelo velké ztráty spádu a následně i výkonu. Její hlavní nevýhodou byla však obtížná regulace, protože částečné uzavření rozváděče mělo za následek výrazné zhoršení účinnosti a tedy i dobrých vlastností, které turbína měla. Navíc plným zahlcením mezilopatkového kanálu přibylo tření vody o zadní část lopatky, takže ve svém výsledku měla nakonec tato turbína horší účinnost než turbína Girardova. Na všech lokalitách, kde byla v minulosti Hänelova turbína používána, byla vytlačena moderně řešeným Ponceletovým kolem , přetlakovou turbínou Francisovou nebo později turbínou Kaplanovou .