Valcha byla provozovna na zplsťování sukna. Valchováním se docilovalo homogenní struktury a současně docházelo k odmašťování a vypírání nečistot, které surové sukno obsahovalo.
Princip valchování spočíval v tom, že se sukno trvale máčelo v horké vodě s přídavkem dobytčí moči (v minulosti jediného dostupného odmašťovacího prostředku) a současně mechanicky tlouklo. Palice řečené stupy byly upevněny na pákách zvaných
biče, které se kývaly v loži zvaném káčer a tloukly do huňku (prohlubně) ve vydlabané kládě. Pohon stup, zajišťovalo vodní kolo. Byly nadhazovány prostřednictvím kolíků zvaných kříže, které byly zaraženy ve valu (hřídeli kola). Voda z náhonu se vedla korýtky do velkého otevřeného kotle, kde se ohřívala, doplňovala močí a přepadem odváděla jiným korýtkem přímo pod stupy valchovacího zařízení. Tomuto vodnímu hospodářství valchaři přezdívali vasrkumšt. Balík tkaniny zvaný podstav se musel pod ranami stup pootáčet. Obsluha valchy vyžadovala soustředění obsluhujícího pracovníka. Stačila chvilka nepozornosti a tkanina mohla být údery poškozena nebo úplně zničena.
Provozovny to bývaly primitivní, stísněné a hlučné. Pracovat na valše nepatřilo k příjemným povoláním. Na jedné straně ledová voda stříkající od vodního kola, na straně druhé kouř a žár od kotle. Všude spousta páry a nesnesitelný smrad z vroucí moči.
Bylo zcela logické, že s rozvojem přádelen a textilek na počátku průmyslové revoluce valchy zanikly. Jejich vodní pohon se začal používat k jiným účelům. Na jejich místě vznikaly šrotovníky nebo mlýny. Na mnoha mlýnech se tak dnes můžete setkat s místním zlidovělým názvem „mlýn Valcha“ nebo „Na valše,“ který jasně dokládá jeho někdejší původ.
Funkční valchu z r.1828 můžete vidět Rožnově ve Valašském muzeu v přírodě. Obdobnou valchu, původem od Graiciarů z Lomné, datovanou k r.1887 mají v Múzeu oravskej dědiny v Zuberci - Brestové ve Slovenské republice a taky v Múzeu ludovej architektúry v Bardejovských Kúpelích.