Schneiderova jednotka
(vynalezeno v USA - Kalifornii r.1982)
Jedná se o horizontální přetlakovou turbínu využívající rychlost tekoucí vody v kanále obdélníkového průřezu.
Turbína má dva hřídele s kladkami, po kterých běží pásy, ozubené řemeny nebo řetězy. Na pásech je soustava úzkých dlouhých lopatek (profil konstantní tloušťky jen obloukovitě zakřivený nebo dokonalejší, s proměnnou tloušťkou - obdobný profilu křídla letadla). Lopatky tvoří dvě soustavy položené napříč ve vodním toku. Lopatky na levé straně pracují jako rozváděč a upraví rychlost a směr proudění vody pro vstup do druhé řady lopatek. Při změně proudění vody z přímého na šikmé, které se odehrává v této první soustavě, působí na lopatky výsledná síla směrem dolů a ta uvádí pás do pohybu. Voda projde prostorem mezi pásy a vstoupí do pravé soustavy lopatek. Ta pracuje obdobně jako oběžné kolo turbíny. Její lopatky změní šikmý směr proudění opět na vodorovný. Změna směru toku vody působí na zakřivené lopatky směrem vzhůru a opět uvádí pás do pohybu. V principu se jedná o přetlakovou turbínu s přímou lopatkovou mříží. Horní hřídel je vyveden mimo vodní prostor a přes převod do rychla je z něj odebírána mechanická energie. Spodní slouží jen jako napínací.
Tento systém se využívá pro energetické využití malých spádů od 0,6 metru a velkých průtoků v závlahových kanálech. Je určen především pro pohon asynchronního generátoru. Lze jej použít obousměrně jako přílivové elektrárny a s jiným sklonem lopatek může pracovat dokonce jako čerpadlo. Problém je pod vodou zajistit dobrý přenos síly mezi žaluziovým pásem a horními kladkami. Při nízkých otáčkách je zde velká síla a následně opotřebení materiálu, které omezuje životnost stroje.
Poprvé prakticky odzkoušeno na spádu 3 metry s instalovaným výkonem 75 kW (30 ks ocel. lopatek šířky 1 metr při 180 ot./min.) na kanále Richvale (200 km severně od San Franciska) a s výkonem 200 kW na kanále Turlock.