(Vynálezce není znám, první podobná uspořádání se objevují už ve středověku.)
Jedná se o jednoduchý proudový gravitační vodní stroj bez pohyblivých součástí. Účinnost asi 10%.
Voda (přiváděná k zařízení otevřeným vantrokem nebo potrubím) je vstřikována jednoduchou kuželovitou dýzou do svislé spádové trubky. Výtokovou rychlost určuje spád H a ta musí být tak velká, aby za dýzou nastalo turbulentní proudění. Účinnému víření lze napomoci i tím, že je dýza posunuta více k jedné straně vantroku. Trubka má průměr asi o čtvrtinu větší než je ústí dýzy. Paprsek vody vytékající z dýzy sebou strhává vzduch přisávaný prostorem mezi dýzou a stěnou trubky. Homogenní paprsek se vířením tříští a vyplňuje celý průřez trubky. Od toho okamžiku žene voda před sebou vzduch trubkou dolů jako píst. Uplatňuje se zde především hmotnost vody padající po dráze L . Dmychadlo tedy nepracuje na způsob injektoru, jak by se na první pohled zdálo. Volný pád směsi voda-vzduch limituje maximální získaný tlak. Směs dole opouští spádovou trubku a přebytek energie se maří vířením ve vývařišti. Vzduch zůstává v uzavřeném prostoru nad hladinou, zatím co voda odtéká pod nornou stěnou tvořící sifon. Vzduch opouští prostor samostatným výtlačným potrubím. Tím, že má vzduch vyšší tlak se projeví rozdílem hladin H 2 „před“ a „za“ nornou stěnou, která musí být dostatečně hluboko pod hladinou.
Pro řádnou funkci je zapotřebí celkový spád nejméně 2 metry. Získaný tlak vzduchu je poměrně malý. Jedná se řádově o několik desítek centimetrů vodního sloupce. Získané množství vzduchu je závislé jak na vstupním spádu H , tak zejména na průměru spádové trubky. Obecné pravidlo říká, že čím tenší a delší bude trubka, tím vyšší bude získaný tlak a menší dodané množství vzduchu.
Tento systém byl v minulosti používán zejména na hamrech pro dmýchání do výhní, menších pecí nebo případně pro ventilaci dolů. Ačkoliv měch či ventilátor spojený s vodním motorem má větší účinnost, velkou výhodou tohoto zařízení je, že prakticky nepodléhá opotřebení. Získaný vzduch je vlhký. To může být v případě dmýchání do ohně výhodou (rozklad vodní páry při styku se žhavým uhlím na vysoce výhřevný vodík). Současné použití je dosti omezené - provzdušňování vyhnívacích nádrží odpadních čistíren či výše položených chovných rybníků (v tomto případě energií vody z nich přepadající).