Turbína pro mlýn Býkovice
Začátkem roku 2008 jsem byl osloven, abych se podílel na rekonstrukci Porčova mlýna v Býkovicích (okres Blansko). Jednalo se o samostatně stojící, značně poškozený objekt na jižním konci obce. Cílem majitele bylo budovu opravit za použití originálních historických stavebních technologií a také ji vybavit funkčním strojním zařízením.
Mlýn byl v minulosti vybavený nejprve českým složením, které bylo na počátku dvacátého století nahrazeno novou mlýnskou technologií používající válcové stolice a rovinné vysévače. Původní mlýnské stroje s mlecími kameny byly poháněny jedním vodním kolem na horní vodu, která byla k objektu přiváděna dlouhým derivačním náhonem z říčky Býkovky. Po přestavbě mlýna na válcové stolice bylo kolo nahrazeno turbínou, se kterou spolupracoval i elektromotor a pomocí dvou transmisních hřídelů byly poháněny veškeré stroje mlýna. Z původní technologije se však v budově dochovaly jen zbytky hřídelí. Způsob pohonu a umístění jednotlivých strojů bylo možné vyčíst jen z obrysů zanechaných na podlahách a podle polohy kotevních šroubů.
Budova byla vyklizena a odstraněny všechny nepůvodní doplňky. Vnitřní prostory byl nově omítnuty hliněnou maltou, podlahy vydlážděny z cihel. Budova dostala novou šindelovou střechu. Lednice vodního kola byla vyčištěna a nově obezděna kameny. Pročištěný náhon byl zakončený nad mlýnem, kde je nový objekt s česly a stavidly, v boční stěně byl zřízen jalový přepad ústící do rybochovného zařízení. V prostoru pod náhonem vznikl nový rybník. To, co jsem právě vyjádřil pouze několika větami však v sobě skývá obrovský kus práce, která se zvládla za jediný rok, stála značné finanční náklady a vyžadovala obrovský zápal pro dobrou věc. Skutečnou hloubku toho všeho pochopí jen ten, kdo budovu i okolí viděl v původním stavu a uvidí mlýn nyní.
Po dokončení budovy se začaly instalovat stroje. Nyní je zde jak vodní kolo, tak i turbína. Protože už nebylo možné zrekonstruovat původní válcovou technologii, byla ve mlýně osazená věrná funkční replika českého mlýnského složení. Vodní kolo, palečné kolo, moučnici a další části mlecího složení na míru pro tento mlýn vyrobil a na místě sestavil sekerník pan František Mikyška z Petrovic u Sedlčan se svými spolupracovníky. Turbína je naopak určena pro pohon dynama vyrábějícího proud pro osvětlení. Mlynáři byly v minulosti jedni z prvních, kdo v kraji používal elektrické osvětlení. Bylo to dáno nejen tím, že měli snadný přístup k hnací síle, ale i proto, že svítit v prašném mlýně žárovkami bylo nesrovnatelně bezpečnější ve srovnání s petrolejvými lampami. Dynamo a originální rozváděč nainstalovaný v tomto mlýně by měl být ukázkou, jak takové zařízení v praxi fungovalo.
Při návrhu strojů jsme byli postaveni před nelehký úkol. Současná výška hladiny v náhonu byla uzpůsobena pohonu staré turbíny. Kdybychom použili tento velký spád pro nové vodní kolo, vyšlo by kolo neúměrně velkého průměru, které by zasahovalo až k okraji střechy. Proto jsme se rozhodli spád pro vodní kolo částečně snížit ve speciálně upravené svislé šachtě za česly, kde voda volným pádem ztratí asi 1 metr ze svého spádu a dostane se na výšku vhodnou pro vstup do vantroku. Pro turbínu je naopak využitý spád plný, abychom zbytečně neztráceli energii a turbína dodávala dostatečný výkon i při malém letním průtoku. Náhon nelze v zimě ani při opravách strojů dlouhodobě vypustit, protože kromě mlýna zásobuje vodou i přilehlý rybník. Proto je za stavidly umístěný příčný práh doplněný zátkou ústící do odpadu. Zdvižení zátky, po uzavření stavidel, umožňuje odvést veškerý prosak mimo oba vodní motory tak, že zůstanou zcela na suchu. Je to opatření, které zabraňuje namrzání vody na vodním kole po dobu zimní odstávky, případně umožňuje zcela bezpečně zastavit vodní kolo bez obav, aby se po nashromáždění prosakové vody v korečcích nečekaně pootočilo při údržbě strojů mlýna.
Vodní kolo je klasické celodřevěné korečkové konstrukce, stejně jako bylo v minulosti. Jeho průměr je 4,3 mm a šířka 1 metr. Na dřevěném hřídeli opatřeným ocelovými čepy je nasazené palečné kolo o průměru 3 m, které svými dřevěnými palci pohání dvě předlohy. Od jedné je dalším ozubeným převodem naháněn běhoun a hasačert českého složení, zatímco plochým koženým řemenem je odvozen náhon pro vedle stojící špicák. Druhá předloha pohání holendr na loupání krup. Vodu ke kolu přivádí dřevěné vantroky podepřené trámovou konstrukcí. Mlecí složení je plně funkční a používá se pro příležitostné mletí mouky, ze které se přímo ve mlýně peče chleba. Původní turbína se nedochovala, ale podle některých fragmentů, které po ní zůstaly usuzujeme, že šlo o turbínu Bánkiho. Nebylo by to nic vyjímečného, protože Bánkiho turbína byla v tomto kraji zastoupena i na několika dalších mlýnech (ve škrobárně i na spodním mlýně v Olešnici, v Kunštátě u Porčů, v Boskovicích na Puklově mlýně aj.)
Proto i nová turbína je stejného typu a i tvarově se snaží přiblížit se historickému vzoru. Jedná se o jednosekční Bánkiho turbínu s regulací pomocí jednozvratné klapky ovládané ze strojovny pomocí ručně ovládaného šroubu a táhla. Protože nová turbína není navržena na stejnou hltnost jako turbína původní, ale co nejúsporněji, je její obězné kolo velmi úzké, zatím co samotný rám umožňuje osazení podstatně širšího oběžného kola na stejnou hřídel. Je to záměrný pokus vzhledově naznačit, že i prvorepublikoví výrobci měli snahu stavět zařízení unifikovaným způsobem. Proto by i naši novou turbínu bylo možné pouhou výměnou oběžného kola s skříně relativně snadno modifikovat na jiné parametry. Samozřejmě jen v čistě teoretickém případě, kdyby se změnila technologie mlýna a s tím i nároky na hnací sílu. Turbína však už nikdy pohánět mlýn nebude, ale pouze dynamo pro osvětlení. Dynamo je umístěné na podstavci uvnitř mlýnice a jeho pohon je zajištěný plochým řemenemem zvenčí, otvorem v návodní stěně.
Po dokončení výrobní technické dokumentace byla objednána výroba turbíny, přívodního potrubí, stavidlových zdvihadel česlí a dalších dílů u strojírenské firmy Techno s.r.o. Olomouc.
Ale co čert nechtěl! Nic není bez problémů. Celou věc zkomplikoval novodobý klimatický fenomén - „bleskové povodně“, které v první polovině roku 2009 řádily prakticky v celé republice. Při jedné z nich se voda dostala až do budovy samotného mlýna a zapříčinila i zpoždění dodávky a montáže turbíny. Vše se naštěstí podařilo zdárně dokončit a díly nového stroje mohly být 27.7.2009 převezeny ze strojírny v Olomouci na mlýn do Býkovic. Po zazdění hlavního nosného rámu byly jednotlivé díly turbíny smontovány a turbína uvedena do provozu. Voda k turbíně je přiváděna ocelovým svařovaným potrubím spojeným na příruby z kratších úseků tak, aby byly snadno manipulovatelné. To nám, stejně jako našim předkům v minulosti, umožnilo snadnou montáž, při které jsme vystačili jen s holýma rukama a jedním jednoduchým kladkostrojem.
Popisovat podrobně veškeré unikátní detaily technické zařízení mlýna by vyžadovalo mnoho stran obšírného textu a stejně by nenahradilo osobní zkušenost a zážitek, jaké to je, když se to celé točí, klape a mele. Proto závěrem nezbývá, než všechny ty, kteří mají rádi mlýny a mlynářské řemeslo do Porčova mlýna v Býkovicích pozvat na prohlídku. Další podrobnosti najdete i na webových stránkách http://www.porcuvmlyn.cz